Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

3.7.2016 – DEN TŘINÁCTÝ:

Trasa: Kemp Koloděje nad Lužnicí – Vysoký Kamýk – téměř Protivín

***

Naše modlitby byly vyslyšeny! V noci přestalo pršet a na ranním slunci stany rychle oschly. Sbalily jsme s Ivčou opět jen to nejnutnější, a zatímco Jirka převážel naše batohy do Týna nad Vltavou, vyrazily jsme na poslední krátký úsek bez plné polní, a to nejprve k soutoku Lužnice a Vltavy. Okolo řeky sedělo jen několik rybářů a její hladinu stále nebrázdila jediná loď. Vždyť jsou už přeci prázdniny, tak kde jsou všichni vodáci?

Letní les nás zahrnoval svými dary: mlsaly jsme lesní jahody, maliny, borůvky, poslouchaly ptačí koncert, občas jsme se prodíraly ještě mokrými žahavými kopřivami, nadechovaly vůně okolní přírody po životodárném dešti, zkrátka užívaly jsme si hezky „po žensku“ další požehnaný den.

Jiří bohužel neudržel informaci, že půjdeme po žluté. Po kratší červené se najednou vyloupl opět v Kolodějích a překvapen začal zjišťovat, kdeže to jsme… Sešli jsme se kousek nad soutokem řek, který okupovali rybáři. Tak honem jedno ilustrační foto a vzhůru k rozhledně Semenec, pod kterou nás čekalo auto. Větve, sklánějící se k nám přes plot jedné zahrady, obtěžkané sladkými třešněmi, jsme si ale ujít nenechali.

Z podivné, počmárané betonové rozhledny jsme se pokochali výhledem na letní městečko i soutok obou řek, abychom se o pár minut později svezli autem do zaplněné hospůdky na vltavském břehu, kde jsme chytli poslední volný stůl.

Posilněni vydatným snídáno-obědem jsme popojeli na druhou stranu městečka, kde jsme zaparkovali auto tak, aby ho Škodovi po návratu snadno našli. Batohy se pohodlně usadily na našich zádech. A protože Cesta k Protivínu netrvá hodinu (jak se zpívá v jedné naší lidové písni), bylo už načase nasadit poněkud svižnější tempo, což s plnými žaludky nebylo zcela snadné. Chvilku to trvalo, než jsme mohli konečně sejít z nevlídného asfaltu na příjemnější lesní cestu. A já si začala víc a víc uvědomovat, jak mi vadí Jirkovo bodré žvatlání (podpořené dvěma pivy po obědě) a jak toužím užívat si cestu ve větším tichu, jako během prvních dnů pouti, když jsem kráčela o samotě. Lehce se uvnitř vztekajíc hledala jsem vhodná slova, jak Jirku umlčet jinak, než rázným: prosimtěalespoňnachvílidržhubu! A spásný nápad přišel vzápětí: „Hej vy dva, mám návrh: co kdybychom tak na hodinu putovali jako na Cestě smyslné?“ Iva se rozesmála a okamžitě věděla, co mám na mysli: kráčet v tichu, se všemi smysly otevřenými. „To jako že mám zmlknout, jo?“ došel význam mých slov i Jirkovi a velice rychle přešel na posuňkovou řeč, až jsme se museli všichni smát. Mlčky jsme si každý podle svého užíval cestu, i nějaké houby jsme nasbírali na večeři.

Naše mlčení ukončila až hluboká strouha u lesního jezírka, přes kterou chyběla jakákoliv lávka. Stačil jen jeden delší krok či skok a byli bychom na druhé straně. Dlouhonohý Jirka nám tento úkon bravurně předvedl, zatímco my s Ivou jsme koukaly nešťastně na sebe a pak po okolí, hledajíce, kudy toto místo obejít či najít příhodnější přechod. Jirka se nám nejprve posuňky snažil naznačit, co vymyslel, a pak z něho vypadlo: „Už můžu mluvit?“ Chechtajíce jsme se domluvili, že nejprve mu my, dámy, podáme batohy na druhou stranu a pak on nám podá ruku a pomůže překážku překonat, a tak se i stalo. Zasypaly jsme Jiříka hromadou díků a veškeré předchozí napětí rázem pominulo.

Mluvili jsme už méně – asi to bylo i poměrně výživným stoupáním na Vysoký Kamýk. Pod rozhlednou, ve výšce 627 m. n. m. jsme stáli okolo šesté, otevírací doba končila ve tři. Juch, další rozhledna, na kterou nemusím lézt! Dopřáli jsme si krátký čas na občerstvení i odpočinek, ale nezdrželi jsme se dlouho.

Pomalu jsme se porozhlíželi po místě na nocleh. Nalevo svah, napravo lesy plné bažin – nic, co by nabízelo útulné místečko pro dva stany. A pak jsme na kraji lesa zahlédli krásnou louku, která se i příhodně jmenovala: Zlatá luka. Naši radost však zkalilo auto, stojící na rozcestí, prokazatelně patřící jakémusi myslivci, který se patrně uvelebil na posedu na kraji lesa. V tom případě měl však dokonalý přehled o všem živém, co vstoupí na námi vyhlédnutou podvečerní louku. Vzdali jsme to.

Po dalším kilometru cesty, která klesala víc a víc mezi další louky, pravděpodobně značně bažinaté (vždyť jsme vcházeli do království rybníků!), začalo přibývat nejen vodních ploch, ale hlavně protivných, hladových komárů. Po vzájemné dohodě jsme raději zařadili zpátečku. Lesem, po opačné straně cesty, než vartoval onen myslivec zelený, jsme klopýtali vysokou trávou přes padlé stromky a kořeny, hledajíce alespoň trošku vhodný plácek pro naše stany. Až v nízké bukovině, kousek od lesní pěšiny, jsme se rozhodli přenocovat. Během stavby stanu jsme ještě doplnili naši zásobičku hub o další lišky, které občas vystrkovaly své oranžové hlavičky z bukového listí.

Večeře byla přepychová: kuskus s čerstvými houbami a kuřetem po mexicku. S plnými bříšky jsme se odvalili do svých stanů a odpočívajíce jsme se chystali na příchod noci a spánku. Venku už byla docela slušná tma,   když nás náhle k smrti vyděsil hlasitý výstřel z pušky někde poblíž. Kdyby bylo možné zavrtat se i se spacákem metr pod zem, tak jsme to určitě udělali. Připlácnutá k zemi, bušící srdce až v krku, v hlavě se mi honily katastrofické scénáře, že si myslivec zelený v šeru splete naše stany s divočáky a my schytáme plnou dávku z brokovnice… Tma pomalu houstla a všude už bylo ticho. Mé srdce se uklidnilo a vrátilo ke svému pravidelnému rytmu, a když byl i další půlhodinu všude okolo klid, nacpala jsem si špunty do uší a kupodivu jsem se vyspala tak dobře, jako už dlouho ne.

 

RSS
Santiago de Volary
Koloděje nad Lužnicí
Koloděje nad Lužnicí
 
Detail obrázku
Lužnice bez vodáků
Lužnice bez vodáků
 
Detail obrázku
DSCN7634
DSCN7634
 
Detail obrázku
Trojice poutníků u soutoku Vltavy a Lužnice
Trojice poutníků u soutoku Vltavy a Lužnice
 
Detail obrázku
DSCN7643
DSCN7643
 
Detail obrázku
Rozhledna Semenec nad Týnem nad Labem
Rozhledna Semenec nad Týnem nad Labem
 
Detail obrázku
I Temelín je součástí krajiny a našich životů..
I Temelín je součástí krajiny a našich životů..
 
Detail obrázku
DSCN7647
DSCN7647
 
Detail obrázku
DSCN7650
DSCN7650
 
Detail obrázku
Kterou cestou na rozcestí, kterou cestou jen se dát....
Kterou cestou na rozcestí, kterou cestou jen se dát....
 
Detail obrázku
Temelín v plné kráse
Temelín v plné kráse
 
Detail obrázku
Rozhledna a vysílač Vysoký Kamýk
Rozhledna a vysílač Vysoký Kamýk
 
Detail obrázku
Vysoký Kamýk - vysílač
Vysoký Kamýk - vysílač
 
Detail obrázku
DSCN7657
DSCN7657
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná