Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

23.6.2016 – DEN TŘETÍ – a SVATOJÁNSKÁ NOC

Trasa: BUS – Hořice – Městec Králové

Po svých: Městec Králové – Žehuň – Polní Chrčice - Týnec nad Labem

***

Už když jsem vymýšlela trasu, věděla jsem, že se nehodlám trápit asfaltem více, než je nezbytné. Při pohledu na mapu zjistíte, že v oblasti Hořice – Městec Králové o turistickou značku nezakopnete, tudíž s použitím autobusu jsem už dopředu počítala. A bylo to velice moudré rozhodnutí. Tento den byl absolutně nejteplejším dnem letošního léta a lehce předvařená jsem byla už v průběhu jízdy, která byla dlouhá 36 km, trvala půl hodiny a stála 68 Kč. Ujít to pěšky by znamenalo poctivě šlapat celý den a dusit se v hustém letním provozu. Stojí za to uvědomit si tuto skutečnost: Pěšky celý den, autem půl hodiny…

***

Asfalt je určitě prima povrch pro pohodlné cestování auty, ale mé nohy to odmítaly pochopit. Jaká může být jeho teplota, když ve stínu je 36 °C? A co dělat, když turistická značka vede po frekventované silnici, kde hned za bílou postranní čárou se na vás posměšně šklebí hluboký příkop?

Občas se mne někdo zeptá, zda jsem se na své pouti nebála. Ano, bála, strašně. Že mne smete kamion ve chvíli, kdy se bude míjet s jiným autem. V duchu už jsem trénovala záchranný skok do hlubin příkopu a radši jsem nasadila nejvyšší možnou rychlost chůze, jaké jsem v tom horku byla schopná. Každý kousek cesty, který vedl lesem, mne přiváděl do stavu nevýslovné blaženosti, bohužel na tomto úseku jich moc nebylo. Navíc se začaly hlásit první puchýře.

Těšila jsem se na Žehuň – určitě tam bude hospůdka, schovám se ve stínu jo a kdyby ještě měli utopence – to by bylo to pravé! Dorazila jsem tam v jednu odpoledne v největším vedru. Hospodu jsem objevila a na ceduli před ní… ano, stálo tam – UTOPENCI! Jen jedna malá chybička se vloudila: Otevřeno až od tří hodin… Chápu. Městečko bylo vylidněné, jen psi obživli a štěkali jak o život, když já, osoba podivná, jsem kráčela kolem jimi ostře hlídaných nemovitostí.

Pomalým, těžkým krokem jsem si krátila další kus asfaltového pekla až k odbočce značky do lesa a na kopec s milým názvem Kozí hůra, kde jsem se zhroutila na hřebeni pochybujíc o své příčetnosti.

Pak mi došlo, že ty podivné myšlenky mám asi z hladu, který zahnala až prostá vařená rýže se sušenými rajčaty. A taky vlídný stín, klid a krásný výhled do kraje.

Lesní pohoda netrvala dlouho – sotva jsem došla shůry z Hůry do nejbližší vsi (samozřejmě bez hospody i obchodu), už zase se na mne šklebil zabiják asfalt – několik kilometrů bez možnosti schovat se před slunkem, které nejenže okamžitě vysušilo všechen prolitý pot, ale snad už i škvařilo mé sádlo…

***

První dva dny jsem si užívala koktejl letních vůní – les, trávu, obilí, heřmánek, a hlavně rozkvetlé lípy.Třetí den převažovala jiná aromaterapie: výfukové plyny. A místo zpěvu ptáků a bzučení hmyzáků řev motorů, ze kterých bolely uši a hlava. Vnímáme ještě vůbec, jak moc ten rychlý, hlučný „moderní“ způsob života otupuje naše smysly, naše vnímání a cítění? To vše se mi honilo hlavou, když jsem chvilku postála   na nadchodu nad dálnicí Hradec Králové – Praha. V tu chvíli bych neměnila s řidiči v drahých fárech ani za nic!

***

Hasičská nádrž na návsi ve vesnici Polní Chrčice se rovnala oáze v poušti, zvlášť když hnedle vedle se ve stínu rozkvetlých lip schovávalo venkovní posezení před hospodou. Ale tento den měl Vesmír neobyčejný smysl pro humor: přišla jsem ve tři, otvírali v pět. Co na to říct?

Vítaná pauza. Šup nohy do vody a relaxovat. Po chvíli jsem vylovila z batohu knihu, abych zjistila, že můj odpařený mozek naprosto sabotuje jakoukoliv intelektuální činnost – povolil mi jen psaní poznámek. Čekání jsem měla ještě okořeněné komunikací koupající se omladiny – s výrazivem, které by snad předčilo i slang ostravských horníků! A tak jsem se propsala až k otevírací hodině. Věřte mi, že mi nikdy v životě utopenci nechutnali tak báječně!

Konec dobrý – všechno dobré. Po dalším kilometru asfalt přešel v polní a posléze lesní cestu. Krokoměr ukazoval 24 kilometrů, když mé nožky ohlásily, že už toho mají dost.

Občas není právě jednoduché najít místo pro stan, ale povedlo se – v borovém háji, na měkkém mechu, kousek před Týncem nad Labem.

První noc v lese byla horká, neklidná, beze snů a plná převalování. Svatojánská noc ukončila třetí etapu mého putování. Taky máte zkušenost, že třetí den je krize? Já to potvrzuji!

 

 

RSS
Santiago de Volary
Mají tu hospodu? A otevřenou?
Mají tu hospodu? A otevřenou?
 
Detail obrázku
Náves v polních Chrčicích s požární nádrží
Náves v polních Chrčicích s požární nádrží
 
Detail obrázku
Slastné čekání, až otevřou hospůdku
Slastné čekání, až otevřou hospůdku
 
Detail obrázku
Mana nebeská!
Mana nebeská!
 
Detail obrázku
Den/noc - náves polní Chrčice
Den/noc - náves polní Chrčice
 
Detail obrázku
Neobvyklá kaple v Polních Chrčicích
Neobvyklá kaple v Polních Chrčicích
 
Detail obrázku
Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá?
Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá?
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná