Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

6.7.2016 – DEN ŠESTNÁCTÝ – a POSLEDNÍ!

Trasa: Husinec - Záblatí – Hlásná Lhota – Křišťanovický rybník – hrad Hus – VOLARY

***

Probudila jsem se rozlámaná a poprvé se začala nesmírně těšit na pohodlnou, měkkou postýlku. Sluníčku trvalo dlouho, než se prodralo mezi mraky a stromy, ale vize, že už zítra budu v cíli, mne nenechala příliš lenošit. Brzy jsem měla zabaleno. Svou poslední noc jsem chtěla strávit u Křišťanovického rybníka pár kilometrů od Volar. Na cestu jsem se vydala s velkou chutí. 

Tak už zítra….

První úsek cesty okolo řeky byl příjemný. Neodpustila jsem si ani v tento den trošku toho bloudění v kopřivách okolo Záblatí. Šumava přitvrdila – kopce, kopce, kopce a najednou tu bylo Záblatí a první rozcestník, na kterém stálo: VOLARY – 13 km. To dám… TO DÁM!!!

A bylo jasno. Ne až zítra, DNES je ten den, kdy dorazím do cíle!

Trochu jsem ve svém rozhodnutí zakolísala, ploužíc se do slušného stoupáku ze Záblatí alejí podivně rozvětvených smrků až na kopec, kde právě probíhal hromadný nájezd několika rodin na borůvky, kterých tam bylo požehnaně. Padla jsem na mez, zula boty a opakovala si: „To dáš, děvče, to dáš…“

Osvěžena tekutinami i borůvkami jsem se po krátkém odpočinku už dost neochotně nasoukala do bot a vyrazila dál. Hezky v pohodě, kochajíc se krásným dnem a šumavskými kopci. Tak UŽ DNES…

Prošla jsem Hlásnou Lhotou - malou vesničkou s hezky opravenými chaloupkami, kde bylo prázdninově živo. Už mne ani tolik netrápil nemilovaný asfalt pod nohami – proč si kazit poslední den pouti?

***

U hráze Křišťanovického rybníka (nejvýše položeného rybníka v Čechách – rozprostírá se  v nadmořské výšce 790 m) jsem objevila otevřený kiosek hned vedle tábořiště, které už konečně vypadalo jako o prázdninách a pomalu se plnilo barevnými stany. Božíčku, co já všechno zpatlala do sebe! Půl litru kofoly, hranolky s kečupem i s tatarkou a nakonec naprosto příšerné instantní kafe, brrrr…

Turistů na stezce přibylo a zároveň s nimi i vzájemných pozdravů i úsměvů. Příjemná lesní cesta se stáčela ke zřícenině hradu Hus, tyčící se nad říčkou Blanicí. Kousíček za tábořištěm jsem objevila kouzelnou studánku a doplnila zásoby vody do organismu i do lahví. Cítila jsem vděčnost za čistou, lahodnou, pramenitou vodu, patřící všem. Děkovala jsem též těm dobrým duším, které ochotně o studánky a prameny pečují.

A pak jsem natěšeně začala ukusovat z posledních kilometrů cesty.                                                                                                                            

Pěšinka se prudce svažovala k řece Blanici. Přelézání kořenů s nákladem na zádech bylo další (naštěstí již poslední) prověrkou mé duchapřítomnosti i kondice. Po chvilce relaxu a kochání u říčky, do hněda zabarvené rašelinou, mne čekal stejně náročný kopec nahoru, ale vidina blízkého cíle cesty jako by zaháněla všechny mé fyzické útrapy.

*** 

A znovu asfalt, který vedl okolo bývalé vesničky Cudrovice, vylidněné a zaniklé v r. 1956. Na místě bývalého kostela se dnes nachází pouze prostý kříž a pamětní deska. Na kraji silnice stálo zaparkované auto. Dva starší manželé se k němu právě vraceli od pietního místa. Dali se se mnou do řeči a když jsem jim prozradila trasu mé cesty, jako jediní mi nabídli, že mne do Volar svezou. Srdečně jsem se rozesmála a stejně srdečně jsem jim poděkovala. Před sebou jsem měla posledních osm kilometrů – poslední dvě hodinky chůze.

Neříkej hop…

Lesní cesta, nesoucí honosný název Zlatá stezka, byla kvůli těžbě dřeva zpevněna tak hrubým štěrkem, že jít po něm se téměř nedalo. Občas jsem se pokoušela prodrat se lesem, který byl značně zarostlý a brzy mne vždy opět vrátil na sice sjízdnou, zato téměř neschůdnou cestu. Po ní jsem doklopýtala až na vrch, zvaný Kalvárie. Zatímco od Volar sem vede křížová cesta, já si právě prošla tu svou, z druhé strany. Ovšem odměnou za veškeré toto mé utrpení byl překrásný výhled na městečko, mně dobře známé a mému srdci milé: Volary.

***

Pod lesem na mne čekalo příjemné místo k posezení – stolek, lavičky, ohniště. Dolů s batohem, s vodou už šetřit nemusím a spěchat už vůbec ne. Už mi zbývá jen projít městečkem – a jsem na konci mé pouti!

***

16 dní na cestě – 345 km v nohách. Dívala jsem se do kraje a na šumavské kopce, ale žádná euforie se nekonala. Jen má duše si tiše pobrukovala spokojenou melodii. Cítila jsem polibky slunce a větru na tvářích, na rtech se mi usadil lehký, buddhovský úsměv a hvězdičky obyčejné radosti v očích.

Tak ještě necelé čtyři kilometry…

***

Vychutnávala jsem si každičký krok alejí starých stromů až k volarskému hřbitovu…a náhle se den poslední propojil s tím prvním, kdy jsem si z nevysvětlitelných důvodů připomněla pochody smrti na sklonku války.

 "ZDE JE POHŘBENO 95 ŽEN ŽIDOVSKÉHO PŮVODU, KTERÉ BYLY NA POCHODU SMRTI V KVĚTNU 1945 V OKOLÍ MĚSTA UMUČENY NACISTY” stojí napsáno česky, polsky, německy a maďarsky na kamenném pomníku – památníku obětem jednoho z “pochodů smrti”.

http://www.sumava.cz/objekt_az/1812-pamatnik-95-obeti-pochodu-smrti-volary/

Dotek jedné z tváři minulosti: té kruté, nelidské. Nepředstavitelné pro nás, kteří jsme se narodili až po válce.   A nedávné – 71 let může být „jen“ délka jednoho lidského života…

A já dnes mohu jít jen tak, protože CHCI, protože můžu, protože jsem NAŽIVU…

A děkuji za to každým svým nádechem a výdechem.

***

Minula jsem požární zbrojnici a právě procházela přes náměstí, když vtom mne napadla hříšná myšlenka: zastavit se na šálek dobré kávy a skvělý zákusek v kavárně Rozárka a tak hezky „po žensku“ si zakončit svůj „přechodový rituál přechodu přechodem České republiky“.

***

Přechodové rituály jsou něčím, co na dlouhý čas zmizelo z našeho života. V poslední době si však víc a víc lidí uvědomuje jejich důležitost v různých životních etapách. Muži si tvoří své rituály přechodu chlapce k mužům, dívky rituálně oslavují svou první menstruaci (přechod dívky k ženám) a dostává se jim (konečně!) vedení a zasvěcení do přirozené cykličnosti žen. Hledáme nové pojetí svatebních rituálů, tvoříme rituály rozchodu, které nám mohou nesmírně pomoci rozejít se s úctou a vděčností za vše dobré, co jsme spolu prožili,bez vzájemného zraňování a nenávisti. Přibývá knih i článků na toto téma, ale hlavně přechodové rituály konečně dostávají své místo v našich životech, které jim náleží. Ale co období, o kterém se stále moc nemluví? Čas, kdy končí jedna etapa v životě ženy (období plodné matky), je stále ještě pro spoustu žen něco, čeho se spíše obávají. Co mají spojené jen a jen s nepříjemnostmi (hormonální změny, návaly, deprese…)                          

Bubák zvaný přechod. Klimakterium.

Toto období nese slovo „přechod“ přímo v názvu. Ale kdo nás dnes provede tímto náročným časem? Kde hledat zdravé ženské vzory, moudré „vědmy“, které „ví“? Které si prožily své, zrají jako víno a stárnou s důstojností a grácií? Jak se nestat pouze spolehlivou klientkou farmaceutických firem a přitom si udržet svou sílu, když roků přibývá a výkonů, mladistvé krásy a většinou i zdraví ubývá?

A tak se těším na nová setkání žen, které si již odžily víc jak půlstoletí svého života, stejně jako já. Budeme se ptát, budeme sdílet, budeme společně zkoumat, jak jinak, moudře a zdravě se postavit k podzimu svého života. A možná zde vzniknou i nové, osobní rituály přechodu k individuální duši, k naší esenci (o konceptu „Čtyř duší“, se kterým souzním a který ráda využívám při práci s klienty, se dočtete ve článcích a knihách Jana Bílého - http://www.konstelace.info/).

******

O své úvahy a nápady, které mne na toto téma napadaly v průběhu celého putování, jsem se mohla hned podělit s další spřízněnou duší - majitelkou kavárny paní Stáňou – u voňavého šálku kávy a jednoho dortíku, druhého dortíku, třetího dortíku… Na venkovní zahrádce se nám moc dobře povídalo, ale ještě jsem nebyla v cíli, na Stehlíkovic statku.

Ještě kousek, ještě kousíček cesty…

Pohrávala jsem si s myšlenkou, že dojdu ke Stehlíkovic statku, posadím se u dřevěné sochy Poutníka a budu tam sedět, dokud mne tam nenajdou. To bude překvapení!

To tedy bylo. Právě když jsem scházela z hlavní silnice na cestu, lemovanou alejí stařičkých lip, stejným směrem odbočilo i auto s nafukovací lodí na střeše. Ano, byli to mí přátelé a já měla s plánovaným překvapením po žížalkách.

A tak jsem přidala do kroku a pak najednou – konec cesty.                                                                                                  

Konec putování.                                                                                                                                                                                          

Cíl.

***

„Ahoj, Poutníku, tak jsem tady“, pozdravila jsem sochu.

A začala jsem se těšit.

- Na všechny, kteří už vědí, že jsem tu a čekají na mne a mé vyprávění uvnitř.                                                                                                                                              

- Na houbaření v šumavských hvozdech.                                                                                                                                                              

- Na Volarského sekáče.                                                                                                                                                                                              

- Domů, do Trutnova.

- Na nové dny i noci, týdny, roky, cesty, setkání.                                                                                                                                        

- Na nový Život.

*** 

Usmála jsem se.                                                                                                                                                               

Nadechla jsem se a dlouze vydechla.

Vzala jsem za kliku.

******

 

 

 

 

 

 

 

 

RSS
Santiago de Volary
Blanice
Blanice
 
Detail obrázku
DSCN7753
DSCN7753
 
Detail obrázku
Kaple Sv. Huberta
Kaple Sv. Huberta
 
Detail obrázku
Svatý Hubert - patron myslivců
Svatý Hubert - patron myslivců
 
Detail obrázku
DSCN7756
DSCN7756
 
Detail obrázku
I tady žili lidé... Záblatí
I tady žili lidé... Záblatí
 
Detail obrázku
Kde asi skončil hospodář?
Kde asi skončil hospodář?
 
Detail obrázku
Volary - poprvé na rozcestníku!
Volary - poprvé na rozcestníku!
 
Detail obrázku
DSCN7760
DSCN7760
 
Detail obrázku
Křišťanovický rybník
Křišťanovický rybník
 
Detail obrázku
DSCN7765
DSCN7765
 
Detail obrázku
Kouzelná studánka u Křišťanovického rybníka
Kouzelná studánka u Křišťanovického rybníka
 
Detail obrázku
Třeba splní i přání, co jde od srdce...
Třeba splní i přání, co jde od srdce...
 
Detail obrázku
Stoupák na zříceninu hradu HUS
Stoupák na zříceninu hradu HUS
 
Detail obrázku
DSCN7771
DSCN7771
 
Detail obrázku
Údolí Blanice
Údolí Blanice
 
Detail obrázku
Zbytky hradu HUS
Zbytky hradu HUS
 
Detail obrázku
Letní Blanice
Letní Blanice
 
Detail obrázku
DSCN7775
DSCN7775
 
Detail obrázku
Most pro pěší přes Blanici
Most pro pěší přes Blanici
 
Detail obrázku
Blanice pod hradem Hus
Blanice pod hradem Hus
 
Detail obrázku
Zaniklá vesnice Cudrovice
Zaniklá vesnice Cudrovice
 
Detail obrázku
DSCN7783
DSCN7783
 
Detail obrázku
Konečně VOLARY!
Konečně VOLARY!
 
Detail obrázku
Volarské údolí a šumavské vrchy
Volarské údolí a šumavské vrchy
 
Detail obrázku
Volarská kaplička
Volarská kaplička
 
Detail obrázku
DSCN7787
DSCN7787
 
Detail obrázku
DSCN7788
DSCN7788
 
Detail obrázku
Jsem v cíli - Stehlíkův dům mně milý
Jsem v cíli - Stehlíkův dům mně milý
 
Detail obrázku
Poutník se dočkal...
Poutník se dočkal...
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná