Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

27.6.2016 – DEN SEDMÝ:

Trasa: z lesního mechu přes Čestín a Polipsy do Kácova

***

A spali a spali a spali… Jak ti broučci jsem za šumění deště prospala poctivých 12 hodin. A když jsem konečně vystrčila svou rozcuchanou hlavu ze spacáku a posléze ze stanu, zjistila jsem, že nejenže neprší a na stan buší už jen kapky vody ze stromů, ale místy se mezi mraky prodírají paprsky slunce.

Hlt slivovice „na spálení červa“ jsem si tentokrát obřadně nalila do mého milého hrnečku plecháčku a šup tam! Brrrr…. Energetická tyčinka na snídani, hrneček vody k tomu, zabalit a jít. Mé propocené oblečení řvalo po vyprání a mé tělo po mýdle a pořádné sprše. Měla jsem namířeno do Kácova, který sliboval několik kempů a trochu civilizace. Nějakých 17 kilásků přeci dám hravě!

V Čestíně mne překvapil zajímavý kostelík a nesmírně potěšila otevřená hospůdka. Milá paní majitelka mi naservírovala skvostnou knedlíčkovou polévku: jeden talíř, druhý talíř a pak kávičku. Ochotně mi též doplnila láhve vody na další cestu. Značku se mi ale po necelých dvou kilometrech znovu podařilo ztratit.

Vlastní nepozorností jsem si tak přidala ještě dva kilometry navíc. Do kopce po tvrdém asfaltu, z kopce polem-nepolem a zarostlou mokrou cestou-necestou, abych se konečně vyloupla na značené stezce. Radostně jsem si vykračovala pod korunami stromů a louže po nočním dešti mi byly šumák – boty jsem stejně měla promočené chůzí ve vysoké trávě. Když nebe vyhrožovalo dalším přídělem vody, přetáhla jsem přes batoh červenou pláštěnku a jen jsem si tiše přála, ať to není příliš velký lijavec. Padlo pár kapek a dost. Ó milosrdná nebesa, vyslyšela jste mě!

***

Pohodová lesní cesta sice vyústila na asfalt, avšak turistická šipka na rozcestí optimisticky sdělovala: pokračujte rovně přes louku. Mělo to jen malý zádrhel: ta louka byla obehnána elektrickým ohradníkem, za kterým se spokojeně páslo stádo mladých býčků. No – možná to byly jalovice, ale vzhledem k mému rudému pokryvu batohu má fantazie okamžitě a barvitě vykreslila neskutečné situace, ke kterým by mohlo dojít, kdybych následovala příkaz na značce.

A tak jsem si sedla na rozcestí a dobře se bavila představou palcových titulků v Blesku: „Nebohá poutnice rozšlapána stádem rozzuřených býků!“ „Tragédie na pastvině!“ „Nehoda, nebo dobrovolný odchod ze života?“

Mapa poradila alternativní cestu – pro změnu do kopce, po asfaltu a samozřejmě delší. Maminko….

Na původní značku jsem narazila ve vísce Polipsy. Slunko se už zase chopilo vlády na nebi a mraků ubylo. Zpívajíc mou oblíbenou píseň od Pacifiku, jejíž slova jsem si kdysi dávno malinko poupravila: Blátivou, blátivou cestou dál můžeš jít, zase máš touhu bláznivou, radost máš a vůli žít, vůli žít… jsem si to čvachtala mezi poli. Jen ne další asfalt!

***

Naučné stezky mívají velkou výhodu pro unavené poutníky: u informačních tabulí bývají přístřešky a hlavně lavičky. Nejenom kvůli odpočinku, který unavené nožky vždycky uvítaly. Těžký batoh se přece z lavičky na záda nahazuje mnohem snáz než ze země.

***

Cesta široká, pohodlná – a opět nikde nikdo. Kolik jsem za celý den potkala lidí? Asi pět v Čestíně, čtyři v hospůdce a pak až několik cyklistů na stezce okolo kolejí posázavského Pacifiku v Kácově.

V prostém vodáckém kempu „U Kouzelníka“ stálo asi deset stanů. Pan majitel se okamžitě zajímal: „Odkud jdete, kam jdete? No páni, to je skvělý! Sama ženská? A nebojíte se? Jednou se tu setkali dva muži, kteří taky křižovali republiku, ale ti vždycky kousek popojeli…“ „Hned bych s vámi šla, to musí být paráda…“ přidala se paní z bufetu. Ke kávičce mi darovali koblížek, poskytli malou vaničku na praní prádla a horkou vodu mi ohřívali v konvici. Po hodinách samoty byla jejich vlídnost, ochota a dobrá nálada pohlazením na duši.

Vypráno – vyhráno! Konečně nebudu smrdět jak iontový nápoj, kterým jsem si vylepšovala pitnou vodu a který se díky horku a tělesnému metabolismu přestěhoval do triček, do košile, ponožek, zkrátka do všeho.

Odsolena, odpocena, nasycena a napojena jsem se nasoukala do spacáku, rozsvítila si čelovku, zaznamenala průběh posledních dnů a spokojená jsem se chystala zakončit příjemný den ještě příjemnějším spánkem.

Opilí vodáci, vracející se z kácovské hospody, si však tuto noc představovali jinak. Zasedli u ohně před svými stany, pokračovali v popíjení a dělali takový binec, že to neodfiltrovaly ani mé špunty do uší. Půlnoc, jedna hodina, dvě ráno… a pak nevím, jestli jsem dříve usnula vysílením já nebo oni.

 

RSS
Santiago de Volary
Čestín, kostel Sv.Petra a Pavla
Čestín, kostel Sv.Petra a Pavla
 
Detail obrázku
Ukrytá ve stínu
Ukrytá ve stínu
 
Detail obrázku
Miluji makové buchty!
Miluji makové buchty!
 
Detail obrázku
DSCN2877
DSCN2877
 
Detail obrázku
Chvíle oddychu nad Kácovem
Chvíle oddychu nad Kácovem
 
Detail obrázku
Prázdné nádraží
Prázdné nádraží
 
Detail obrázku
Posázavský Pacifik včera a dnes
Posázavský Pacifik včera a dnes
 
Detail obrázku
Most přes Lužnici v Hlízově
Most přes Lužnici v Hlízově
 
Detail obrázku
Než pojede další vlak
Než pojede další vlak
 
Detail obrázku
Malé radosti v kempu \"U kouzelníka\"
Malé radosti v kempu "U kouzelníka"
 
Detail obrázku
Když se sešeří
Když se sešeří
 
Detail obrázku
Večerní poezie u Sázavy
Večerní poezie u Sázavy
 
Detail obrázku
DSCN2890
DSCN2890
 
Detail obrázku
Hořící les v záři zapadajícího slunce
Hořící les v záři zapadajícího slunce
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná