Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

28.6.2016 – DEN OSMÝ:

Trasa: Kácov – okolo Sázavy – Libež – Hrádek – mechová postýlka v lese u Vlašimi

***

Divokou noc trochu vylepšil příjemný chlad od řeky. Poprvé jsem se v noci nekoupala v potu a tenký spacák nemusela ráno sušit, ale jen větrat.

Několik lodí vyrazilo na řeku poměrně brzy, zato slovenští pařmeni se povalovali okolo vyhaslého ohniště v lehkém bezvědomí ještě okolo desáté.To už jsem měla v sobě bohatýrskou snídani: míchaná vajíčka, kávičku a chutný čerstvý koláč. O dezinfekční slivovici jsem se ráda podělila s majitelem kempu a jeho kolegyní. Na oplátku jsem musela ochutnat skvělý mandlový likér, a ještě k tomu neskutečně dobré rybízové víno. Krásný začátek dne!

Slunko zatím vysušilo poslední stopy vlhkosti z vypraného prádla. Ta radost – mít na sobě opět čisté oblečení a nesmrdět si…

S velkými díky a v dobrém rozmaru jsem opouštěla kemp „U kouzelníka“, smířená i několika dalšími kilometry po asfaltu. Prošla jsem Kácov a byla překvapená žalostným stavem tamního zámečku. Večer při západu slunce a přes řeku vypadala jeho stará budova přeci jen mnohem lépe než v jasných paprscích slunce.

Sotva jsem přeběhla dálniční přivaděč a vnořila se mezi stromy na lesní cestu, zase jsem ztratila značku. Vyloupla jsem se u moderního Sporthotelu, který ani nebyl na mapě. Všude okolo anglický trávník, luxusní automobily – cítila jsem se najednou tak nějak nepatřičně. S hlubokým nádechem jsem se přesto vydala zjišťovat na recepci, kdeže to vlastně jsem…

***

Víte – během cesty byly chvíle, kdy mapa byla pro mne přítelkyně: čitelná a srozumitelná jak pohádka pro děti. A pak – třeba během několika málo hodin – se změnila v nesrozumitelný obrázek, který odolával všem mým snahám o orientaci v něm. Někde vzadu v mé hlavě se pak pochechtával tichý hlásek: „Jojo, to jsou ty ženy, co neumějí číst v mapách!“ Co ho však vždy spolehlivě umlčelo, bylo mé rozhodné: NO A CO? Však já se zase najdu! Nene, na jakékoliv obviňování, že se mi něco nedaří tu nebylo místo.

Paralela na můj život: někdy mám jasný cíl, a přesto ho ztratím. Někdy ho zase najdu, ale mnohem častěji se ve chvílích mé nejistoty a bloudění objeví nové cesty, místa, lidé, prožitky, nové sny a cíle.

A vždycky, vždycky se naučím či zjistím něco nového o sobě.

Nemám příliš ráda přímé a jednoduché cesty. Možná si je (i Život) komplikuji víc, než bych musela. Ale prostě to tak CHCI. Chci (se) ztrácet a nalézat. Chci žít v cyklech, střídat jasnost s tajemstvím stejně jako se denní světlo střídá s temnotou a hloubkou noci. Jsem přece ŽENA...

***

S plechovkou nealko piva v ruce a s korekcí směru od recepčního jsem se vrátila až na místo, kde jsem sešla ze značené cesty. Odbočující značka byla schovaná v keřích, bylo snadné ji přehlédnout. V úseku okolo Sázavy bylo víc takových komplikovaných míst, ale už jsem byla pozornější a cestu si hlídala lépe.

Čekala jsem, že řeka bude plná vodáků, ale namísto toho jsem pouze u jednoho ze splavů natrefila na klidnější skupinku mých kácovských spolunocležníků. Žádné další lodě nebrázdily vodní hladinu a Sázava si tiše plynula rozpálenou letní krajinou. Zavzpomínala jsem si na mé vodácké období: Úpa, Metuje, velikonoční Vltava… I to patří k mému bohatému životu a jsem tomu ráda.

Krátká regenerační přestávka na lavičce u hřiště v Soběšíně a pak dál opět po asfaltu. Au au… Nemám ráda asfalt! Stále ještě jsem šlapala ve stínu stromů, ale z dálky už ke mně začal doléhat hluk z blízké D1. Když jsem se vyloupla na kraji lesa, v místech mezi stromy, kde byla vidět dálnice, stála nekonečná řada kamionů i osobních aut. I pěšky jsem se najednou pohybovala rychleji než ty stojící smradlavé a hlučné plechovky na kolech! Během necelých tří kilometrů, kdy jsem kráčela na dostřel od tepny Praha - Brno, se kolona posouvala šnečím tempem (kvůli opravám mostu přes řeku Blanici).

Konečně jsem zajásala nad blátivou cestou okolo řeky, na kterou značka odbočila. Na první louce jsem sebou praštila na zem, uvařila rýži s houbami (kterým jsem cestou prostě nemohla odolat) a po jídle se chvilku oddávala siestě, abych za příští zatáčkou pod skalou našla studánku, ohniště a posezení. To nevymyslíš!

Ráda jsem si doplnila chladnou, lahodnou pramenitou vodu a pak pokračovala v cestě podél Blanice až k Hrádku u Vlašimi. Slunce už se chýlilo k západu a já vážně zvažovala, že si postavím stan na posekané loučce u krásné mariánské studánky.

*** 

Mám – nemám - mám – nemám… Že už do Vlašimi nedojdu, mi začínalo být jasné. Nakonec jsem přeci ještě jednou hodila batoh na záda a vyrazila do lesů. Odměnou mi byl znovu lesní mechový polštář, na kterém jsem si s chutí postavila stan už téměř za tmy. Noční les mi zpíval svou krásnou ukolébavku a já konečně spala jako miminko až do rána bílého, s pocitem klidu a naprostého bezpečí.

 

RSS
Santiago de Volary
Kácov
Kácov
 
Detail obrázku
Kousek kácovské architektury
Kousek kácovské architektury
 
Detail obrázku
DSCN2897
DSCN2897
 
Detail obrázku
SIGMA pumpa forever!
SIGMA pumpa forever!
 
Detail obrázku
Letní stráně nad řekou
Letní stráně nad řekou
 
Detail obrázku
Sázava - Mekka vodáků
Sázava - Mekka vodáků
 
Detail obrázku
Jedině s proudem...
Jedině s proudem...
 
Detail obrázku
Pramen a kaple pod Hrádkem
Pramen a kaple pod Hrádkem
 
Detail obrázku
Chvíle odpočinku před poslední etapou dne
Chvíle odpočinku před poslední etapou dne
 
Detail obrázku
Hrádek, Poutní místo Navštívení Panny Marie
Hrádek, Poutní místo Navštívení Panny Marie
 
Detail obrázku
Hrádeček u Vlašimi
Hrádeček u Vlašimi
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná