Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

1.7.2016 – DEN JEDENÁCTÝ:

Trasa: TÁBOR – okolo Lužnice – řetězový most Stádlec – kemp „Papírna“

***

Vyživena posilujícím spánkem na měkké matraci jsem se vykulila z chatky něco po sedmé. Když se v dobách mého mládí zrodil báječný slunečný den, táta to často komentoval slovy: „No to je dneska krásně – to by hezky schlo prádlo!“. A právě takové ráno mne čekalo. Vzpomínajíc na tátu, který si určitě tam někde na věčnosti ťuká na čelo, cože si to ta jeho dcerka zase usmyslela, jsem nastavovala všechny své večer vyprané hadříky horkým paprskům slunce, abych je měla před desátou téměř suché a sbalené. Čisťoučká a voňavá, s řádnou dávkou horkého čaje maté v žaludku a s doznívající chutí slivovice v hrdle jsem opustila chatku. S písní na rtech jsem rozverně kráčela kempem okolo honosných karavanů a stanů směrem k recepci. V deset jsme se tam měli setkat s mým přítelem - už volal, že čeká. Najednou jsem vyjekla úlekem: kde se vzal – tu se vzal – stejným rázným krokem si to mašíroval vedle mne…

Naložili jsme můj batoh do auta a zajeli si do centra Tábora na brzký snídáno-oběd, u kterého jsme probrali všechny novinky. Odložila jsem všechny již zbytečné mapy a s nadšením uvítala možnost vyměnit svůj pokažený foťák za funkční. Ještě šálek dobré, silné kávy v Café Budík, patřící pod Muzeum čokolády a marcipánu, kde všechny funkční budíky neúprosně odtikávaly poslední minuty naší společné chvíle před další etapou mého putování.

Hrdě jsem odmítla možnost nechat se dovézt až k mostu přes Lužnici. Poslední zamávání na rozloučenou a už jsem za sebou nechala přítele i táborské náměstí, abych po chvíli chůze zjistila nemilou skutečnost, že krásný Švehlův most, přes který vedla značka, se opravuje a je zavřen nejen pro vozidla, ale i pro pěší.

***

Tábor se nacházel zrovna na území mezi dvěma klasickými turistickými mapami. Považovala jsem za zbytečné kvůli malému úseku stezky kupovat další, leč mapku města jsem měla alespoň nekvalitně vytištěnou z map.cz. Ne a ne se podle ní zorientovat. A tak zmatená poutnice poprvé (a naposledy) zastavila kolemjdoucího a ptala se na cestu.

K nejbližšímu mostu to naštěstí nebylo daleko – stačilo seběhnout dolů k řece po schodech Parkánů. V malém asijském obchůdku jsem ještě doplnila zásoby a vodu a za chvilku jsem stála na druhé straně Švehlova mostu. Příjemná cesta dál pokračovala lesoparkem, pod korunami stromů, a především bez asfaltu i bez lidí. Nožky šlapaly pěkně rychle, obdivovala jsem dřevěné sochy u stezky a těšila jsem se na další důležité setkání tohoto dne – s manžely Ivou a Jirkou Škodovými, majiteli náchodské Synergie (obchůdku se skvělou kávou, rumy, vínem a spoustou dalších laskomin), kteří byli též sponzory mého putování. Čekala nás společná třídenní cesta – než se manželé zase odpojí a vrátí se domů za dětmi a svými povinnostmi. Poněkud mne však vykolejilo zjištění, že jsem mimo signál a že se asi budeme zatraceně těžko domlouvat, kde se sejdeme. Pro poruchu auta a jejich následné zpoždění totiž padlo plánované místo setkání právě u Švehlova mostu.

Nezbývalo než vše odevzdat osudu. Kochala jsem se okolní nádherou a nechápala, jak to, že v tak krásný den (který byl navíc první prázdninový) nikoho nepotkávám. A co víc: ani zde se na říční hladině neproháněla jediná loď!

****

Lehce našlapujíc na měkkém jehličí jsem si hrála s představou, kdo tuto cestu prošlapal, kdo všechno po ní během celé její historie prošel. Poutníci, obchodníci, kočovní herci, muzikanti, krajánci, lapkové… na koních, pěšky nebo na vozech, v botách i naboso… Vzpomínala jsem na všechny, kteří krok za krokem ukrajovali ze svých dalekých cest, a cítila jsem k nim hlubokou úctu. Najednou jsem se ocitla v jiném čase a sama se stala součástí tohoto davu starodávných pocestných. Jako bych cítila kráčející osoby všude okolo mne. Každý měl namířeno za svým cílem – někdo do světa za obživou, někdo domů, někdo utíkal před trestem, někdo kamkoliv, zato za vidinou snazšího života. Hola, kde jsou krčmy a hospody, které světlem lampy vítaly pocestné a kde se mohli znavení poutníci občerstvit či přenocovat (a jak to tam muselo strašně páchnout, tyjo…)? Kolik nebezpečí na ně číhalo, kolik z nich nikdy nedoputovalo do svého cíle a kolik šťastných setkání se událo na konci jejich cesty...

***

A opět plně vědomá chůze: při šplhání po kamenech do stráně nad řekou, při podlézání padlých kmenů, kam jsem se jen těžko vtěsnala i s batohem, při překračování stařičkých kořenů. Jeden špatný krok a už se řítím do řeky. Těžký batoh mne stáhne ke dnu dřív, než se stačím vyprostit ze všech úvazků a za čas možná způsobím smrtelný šok nějakému rybáři, až mne chytne na háček v domnění, že mu zabrala štika jako kráva…

Ano, i já mívám občas své katastrofické scénáře.

Místo krčmy jsem objevila otevřený kemp s občerstvením, připravený přivítat vodáky, který ale zatím zel prázdnotou. Z mrazáku se na mne smály nanuky a byl tu i signál! Konečně jsme mohli domluvit místo setkání v kempu „Papírna“, kde přespíme. Jaké však bylo mé překvapení, když jsme na sebe narazili už u jedinečného řetězového mostu Stádlec, kam mi přišli naproti. Nechtělo se jim čekat, až se dovleču do kempu, který mezitím obhlédli a zanechali tam své auto.

Mé nadšení ze setkání ještě gradovalo, když mi gentleman Jiří nabídl, že mi vezme batoh. Bez zátěže jsem se téměř vznášela a nožky – ó jak si libovaly!

Do místa hygieny, teplého jídla a noclehu jsme dorazili zanedlouho. Kemp i se starým, opraveným objektem papírny kupodivu patřil Holanďanům. Ceny však měli srovnatelné, a především všude bylo čisto a upraveno. Funkční sprchy, skvělá večeře na terase, pivečko…

U jídla Jirka prohodil vtípek, že druhý den by mohl odvézt batohy do Bechyně a pak nám jít naproti. Jen, chudák, netušil, že se toho s Ivčou nesmírně rády chytneme. A na světě byl plán na den příští!

Bolest svalů v nohách mi dlouho nedovolovala usnout. Převalovala jsem se z boku na bok, utěšujíc se vědomím, že alespoň puchýře už mám téměř zhojené. Před půlnocí mne ještě vyhnalo ze stanu vypité pivo. Ale ta nádhera venku! Úžasné hvězdné nebe, světlušky v trávě – kdy jen jsem je naposledy viděla, ty ošklivé brouky se svítícími zadečky?

RSS
Santiago de Volary
Nashledanou, Tábore!
Nashledanou, Tábore!
 
Detail obrázku
Nashledanou a děkuji, příteli!
Nashledanou a děkuji, příteli!
 
Detail obrázku
Tábor, opravovaný Švehlův most
Tábor, opravovaný Švehlův most
 
Detail obrázku
Žába u pramene
Žába u pramene
 
Detail obrázku
DSCN7566
DSCN7566
 
Detail obrázku
Šnečí tempo se hodí ke krásnému dni...
Šnečí tempo se hodí ke krásnému dni...
 
Detail obrázku
Okrašlovací spolek táborský...Krásné!
Okrašlovací spolek táborský...Krásné!
 
Detail obrázku
Úsměvná setkání na stezce okolo Lužnice
Úsměvná setkání na stezce okolo Lužnice
 
Detail obrázku
Čert vem trable!
Čert vem trable!
 
Detail obrázku
Kvěchův mlýn také žije...
Kvěchův mlýn také žije...
 
Detail obrázku
Lužnice zpívá svou letní píseň
Lužnice zpívá svou letní píseň
 
Detail obrázku
Nemelem, nemelem...
Nemelem, nemelem...
 
Detail obrázku
Stezka okolo Lužnice
Stezka okolo Lužnice
 
Detail obrázku
Suchou nohou nad řekou
Suchou nohou nad řekou
 
Detail obrázku
DSCN7589
DSCN7589
 
Detail obrázku
DSCN7590
DSCN7590
 
Detail obrázku
Tím směrem je Sněžka, Trutnov, domov...
Tím směrem je Sněžka, Trutnov, domov...
 
Detail obrázku
Národní technická památka..
Národní technická památka..
 
Detail obrázku
...a místo setkání se spolupoutníky
...a místo setkání se spolupoutníky
 
Detail obrázku
Zrcadlení (řetězový most Stádlec)
Zrcadlení (řetězový most Stádlec)
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná