Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

29.6.2016 – DEN DEVÁTÝ:

Trasa: z lesního pelíšku do Vlašimi – Velký Blaník – Malý Blaník – Kamberk – další ložnice v lesním království

Štěbetání ptáků mne vytáhlo ze stanu o trochu dříve než obvykle. Do Vlašimi už to byl jen kousek. Nastartovala jsem se tedy jen trochou voňavé švestkové dezinfekce a po výživné snídani jsem se poohlížela až na vlašimském náměstí. Vlídná cukrárna s venkovním posezením byla obležena študáky, ale naštěstí na mne jeden stolek pod slunečníkem zbyl. Lehký vánek ze mne smýval a ředil mou nevábnou pachovou stopu. Jen poslouchat hrubé a vulgární výrazivo mladých mužů a dívek pro mne bylo trošku trápením. Je mi smutno z toho, že se takový způsob komunikace dnes stal „normálním“. Inu – asi stárnu… Káva, kávička, kafíčko… a dva chlebíčky a ještě dortíček. V kontextu mého putování to byla ta nejvyváženější snídaně, po jaké mé tělo toužilo (výživoví poradci – prosím – NO COMMENT!!!!).

V malé drogerii jsem ještě doplnila něco hygienických potřeb. Paní majitelka byla jednou z těch, které se odvážily zeptat na cíl mého putování. Pár minut povídání s někým, kdo je „na vlně“, mne povzbudilo a moc potěšilo. A zároveň otupilo mé soustředění, takže jsem z obchodu vyrazila opět špatným směrem. I když to není tak úplně pravda – po několika desítkách metrů jsem totiž objevila malý, a hlavně otevřený Army Shop.

***

Proč takové nadšení? V časech mého vandrování nebylo zcela snadné získat cokoli z vojenského vybavení, tolik ceněného při pobytu v přírodě. Celta, maskáče, čutora, brašna na plynovou masku – pamatujete, kamarádi? A což teprve univerzální, téměř nezničitelný vrchol elegance a praktičnosti v jednom: VOJENSKÁ KOŠILE! Nekupte ji za 50 Kč, když ji můžete prostřídat s tím slanečkem, co zrovna máte na sobě...

***

Můj mozek (zřejmě pod vlivem účinků kofeinu ze snídaňové kávy) konečně začal pracovat bystřeji a zavčas mi došlo, že opět jdu přesně na druhou stranu. Ale nesu si náhradní košili! Díky, milá Prozřetelnosti, za tyto nevědomé, ale plodné změny směru.

***
 A zase spousta asfaltu, se kterým si naštěstí odpočaté nožky poradily trošku lépe. Průběžně se dopujíc třešněmi ze starých stromů okolo cesty jsem dorazila až ke geologické expozici pod bájnou horou Blaník. Prošla jsem si poznávací okruh okolo nově postaveného srubu, lemovaný krásnými balvany hornin z této části naší země a smiřovala se s hořkým poznáním, že navzdory mému poctivému studiu mineralogie a petrografie na VŠB Ostrava (jsem totiž študovaný horník, víte?) mi ortoruly a pararuly již nic neříkají. Vlastně jsem ráda, že ještě rozeznám břidlici, žulu, pískovec a slepenec. Jo a taky SVOR, milí přátelé! Z toho je totiž tvořena naše nejvyšší hora Sněžka (ale to je, myslím, učivo 8. třídy základní školy...).

***

Lesní stezka, stoupající do výživného kopce, mi dala řádně zabrat. Pomalu, krok za krokem při plném soustředění byl nezbytností. Vzhledem ke krásnému počasí jsem na takovém historicky významném místě čekala davy. Namísto toho jsem se sápala do vrchu zase sama. Víc a víc jsem si uvědomovala svoji odpovědnost za své zdraví. Zvažovala jsem neustále, kam šlápnu, abych třeba nepřehlédla vratký kámen, zrádný kořen nebo i obyčejnou šišku, po které by mi náhle ujela noha, a já si nepozorností přivodila nějaké zranění. Nebyl čas na přemýšlení o čemkoliv jiném – rozlítané myšlenky by se mi mohly hodně vymstít. Vědomá chůze v praxi – anebo meditace chůzí, praktikovaná v obtížném terénu z naprosto praktických důvodů: zbytečně nekomplikovat cestu (a život) sobě ani druhým.

***

Ještě pořídit pár fotek před vrcholem včetně kopie blanického základního kamene pro Národní divadlo a už jsem se rozvalovala na lavičce pod krásnou šindelovou rozhlednou. Rozjařena svým výkonem jsem si dovolila zažertovat do jedné SMSky: „Chrápou, oni FAKT NORMÁLNĚ CHRÁPOU!“, abych se vzápětí rozloučila s funkčností svého fotoaparátu. Nepomohlo dobití baterie, ani pokorné omluvy Blanickým rytířům. Konec – zvonec s focením, minimálně na několik dnů. Má prehistorická Nokia je sice vybavena záchranným foťákem, ale jakou kvalitu budou mít fotky z telefonu, starého snad osm let?

Tak jsem si u instantní kávičky chvilku pofňukávala a chvíli si povídala s paní, která měla na starost vstup na rozhlednu, občerstvení i nezbytné suvenýry. Nádherný rozhled z vrcholku dřevěné věže mi byl odměnou za vyložené úsilí posledních hodin a jako bonus jsem měla rozhlednu alespoň na chvíli jen a jen pro sebe.

Čechy krásné, Čechy mé...

***

Dostala jsem též tip na možné ubytování v Kamberku, jen mi zbývalo zvládnout kopec dolů, pak ještě Malý Blaník a pár kilásků k tomu. Měla jsem trochu obavy, aby má ne nejmladší kolena sestup dolů vydržela, ale díky vědomým krokům byla cesta snazší, než jsem čekala. A má kolena? Ó kolena, kolena, všechno to zvládla, stejně jako kyčle, páteř, trapézy... Můj veliký dík patří Zbyňkovi Čadovi, který mne svými thajskými masážemi pomohl dostat do takové formy, která mi umožnila celou pouť dokončit bez větších fyzických potíží.

***

Malý Blaník. Zřícenina hradu, Mariánská kaple, neskutečné místo... Velký Blaník byl fajn, ale sem bych se ráda ještě někdy vrátila. Toto místo mne hluboce zasáhlo svou tajemnou magickou silou. Dobrá to chvíle pro spočinutí. Nikde nikdo, jen dotyk starých časů a síla přírody, čas na poděkování předkům i současné chvíli.

Během několika dalších kilometrů jsem si malovala, jak v Kamberku dostanu ubytování, vysprchuji se, vyperu, možná i teplá polévka bude... Tak zase nic, milý deníčku! OBSAZENO. A dobrá rada k tomu: „To jste si měla zabukovat tak před měsícem!“ Vážně miluji dobré rady …

Na konci vesnice se rozprostíral krásný velký rybník. Jsem slušná holka, a tak jsem se zeptala rybářů, kempujících na břehu, zda by bylo možné si zde postavit stan. Byla jsem dost nepříjemně odpálena s tím, že je to soukromý rybník a oni mají povolení od majitele. Než mít na noc takové sousedy, radši jsem se opět zanořila do lesa. Cestou jsem ještě našla nějaké houby a tím bylo postaráno i o večeři.

***

Copak já vím, kde jsem to spala? Kousek od turistické značky, ve vlídné lesní náruči s houbami všech druhů a barev kolem dokola.

Dnes mým novým domovem je vřes, mech a tráva....                                                                                                        

Píseň od Anety jsem si broukala znovu a znovu, než mi „odbolely“ nohy a já se konečně propadla do hlubokého, posilujícího spánku.

 


RSS
Santiago de Volary
Studánka nedaleko Hrádku
Studánka nedaleko Hrádku
 
Detail obrázku
Opulentní snídaně na náměstí ve Vlašimi
Opulentní snídaně na náměstí ve Vlašimi
 
Detail obrázku
Strážce vlašimského náměstí
Strážce vlašimského náměstí
 
Detail obrázku
Vstup do zámeckého parku ve Vlašimi
Vstup do zámeckého parku ve Vlašimi
 
Detail obrázku
Cestou na Velký Blaník
Cestou na Velký Blaník
 
Detail obrázku
Geologická expozice pod Velkým Blaníkem
Geologická expozice pod Velkým Blaníkem
 
Detail obrázku
DSCN2927
DSCN2927
 
Detail obrázku
Kopie základního kamene pro Národní divadlo
Kopie základního kamene pro Národní divadlo
 
Detail obrázku
A pak mi foťák přestal fungovat...
A pak mi foťák přestal fungovat...
 
Detail obrázku
Okna do kraje - blanická rozhledna
Okna do kraje - blanická rozhledna
 
Detail obrázku
Šindelová rozhledna na Blaníku
Šindelová rozhledna na Blaníku
 
Detail obrázku
Blanická stráž
Blanická stráž
 
Detail obrázku
Malý Blaník - pusto, prázdno a magie místa
Malý Blaník - pusto, prázdno a magie místa
 
Detail obrázku
Ta energie...
Ta energie...
 
Detail obrázku
Poutní místo stále žije...
Poutní místo stále žije...
 
Detail obrázku
Obraz0081
Obraz0081
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná