Marcela Krčálová

Prožitkové semináře, Rodinné konstelace, Čokolády Jordis´

24.6.2016 – DEN ČTVRTÝ:

Trasa: Týnec nad Labem – Záboří nad labem – Starý Kolín – Hlízov – Kaňk – Kutná Hora - Malín

Po horké noci přišlo slunečné ráno, které nedávalo moc nadějí, že teplota klesne. Usušit propocený spacáček – letňáček naštěstí netrvalo dlouho. Zatím jsem si stačila ošetřit své puchýře na ploskách nohou – mezi palcem a ukazovákem, které mi dávaly pocítit opravdu každý krok během posledních několika kilometrů. A bylo mi jasné, že to hned tak nebude lepší. Mapa ukazovala velkou část denní trasy opět po asfaltu, au au!

Vydatná a chutná kaše z Drajfuuud (sponzorský to dar od mých milých kamarádek http://www.drajfuuud.cz/kategorie-produktu/kase/ mi trochu vylepšila náladu, pravidelný ranní hlt léčivé slivovice mi dodal odhodlání dojít až do Kutné Hory. Tak vzhůru na cestu!

Po necelé půlhodince chůze jsem se vykulila z lesa. Pokochala se krásou zarostlého rybníka, nechala se omámit opojnou vůní odkvétajících jasmínů a pomalým krokem jsem kráčela vstříc městu. Jaké bylo mé překvapení, když první stavení, na které jsem narazila, byla malá, útulná Pizzeria U MATESA. Mladý muž právě pilně uklízel posezení na terase. Byl nesmírně ochotný a uvařil mi silnou startovací kávu půl hodiny před otevřením. Možná to bylo z vyděšení, možná ze soucitu, když uslyšel, kam mám namířeno. Jak lahodně chutná espresso po téměř čtyřech dnech kofeinové abstinence!

Dodatečně tímto děkuji panu Matoušovi za to, že mne neposlal do háje, ze kterého jsem právě přišla, a ještě víc zkrášlil už tak krásné dopoledne.

Takové milé uvítání mi nachystal Týnec nad Labem. S kofeinem v žilách bylo hračkou proběhnout městem, asfalt-neasfalt. V téměř liduprázdném Záboří jsem pak doplnila zásoby a byla potěšena zájmem jednoho z místních důchodců, kamže to kráčím s takovým zavazadlem. Když jsem mu řekla, že na Šumavu, nejdříve se zhrozil a pak mi vyprávěl, jak tam vojákoval. Velice milé bylo jeho upřímné přání dobré cesty. Byl jedním z mála lidí, se kterými jsem se opravdu „potkala“.

Kostelík v Záboří mne překvapil nádhernou kamenickou výzdobou. Zas a znova jsem žasla nad šikovností řemeslníků v dobách minulých a jejich vnímání krásy.

Zakrátko mne cesta přivedla k Labi. První možný plácek u vody - všechno dolů a žbluňk! Chladivá, životodárná voda smývala prach, pot, chladila puchýře, unavené nohy i celé tělo. A nikde ani noha, měla jsem celý kus řeky od zátočiny k zátočině jen pro sebe. Jaké blaho!

Po regeneraci přišly věci nezbytné, a to malé velké prádlo. Má košile byla melírovaná od soli ze všeho toho potu, a i některé další součásti oděvu volaly – vlastně spíš řvaly po mýdle a vodě. Po chvíli práce byl celý plácek obložen sušícími se hadříky. Slunko mi dalo necelou hodinu spočinutí, než téměř všechno usušilo. Znovu ošetřit puchýře, oblepit náplastí, posvačit a jít - s báječným pocitem, že nesmrdíte ani kolemjdoucím, ani sobě. Ale kde vzít po většinu cesty nějakého kolemjdoucího? Soustředění rybáři, kteří zabrali každé další volné přístupové místo k řece, se věnovali svým splávkům a osamělá poutnice jim prošla za zády nepovšimnuta.      

***

Turistické cesty někdy nachystají zajímavá překvapení, jako třeba u jednoho labského vodního díla. Respektovat zákaz vstupu nebo projít? Právě čtu diskuze na téma povolit či nepovolit vedení turistických tras přes soukromé pozemky. Setkala jsem se s touto situací během cesty asi pětkrát a pokaždé to bylo jiné, obzvlášť pokud byli přítomni majitelé pozemku. Inu - obě strany mají svoji pravdu, ale opravdu nevím, zda toto lze stanovit zákonem.

***

Během cesty jsem si krásně naplánovala, jak ve Starém Kolíně zapadnu do nějaké útulné vesnické hospůdky, dám si třeba polévku, posedím a pak půjdu dál. Nějak jsem ale zapomněla na zkušenosti ze Žehuně a Chrčic. Tak tady měli pro změnu hospodu úplně mimo provoz. Člověk míní…

***

Častým místem spočinutí v průběhu mého putování byla lavička ve stínu starých lip, v těchto dnech rozkvetlých, voňavých, s bzukotem pilných včel – většinou na návsích, na náměstích, u kostelíků či kapliček. Velebila jsem moudrost předků, kteří se na těchto stinných místech setkávali, povídali si, odpočívali nebo si dávali dostaveníčka a s večerem šeptali svá horká slova lásky…

Myslela jsem na naše moderní, vybetonovaná, vydlážděná či vyasfaltovaná prostranství s minimem stromů a zeleně a nejlépe kovovými „bezúdržbovými“ lavičkami, na které sednout si v letním vedru znamená riskovat popáleniny (třeba současná pěší zóna v Hodoníně). Zdravý člověk dojde o ulici dál, do stínu, ale co ti, kterým už síly tolik neslouží? Za jak dlouho vyrostou nedávno vysázené stromy tak, aby neplnily jen estetickou funkci, ale poskytly stinné místo pro spočinutí? Jak je to v horkých dnech s pěšími na takových pěších zónách? Nechci zapomenout na laskavé stíny košatých stromů a vyměnit je jen a pouze za klimatizované prostory, izolované od přírody bez možnosti jen tak obyčejně otevřít okno a větrat…

Pro mne má tato situace svou symboliku – nečeká nás něco podobného i při naší někdy příliš úporné snaze „zbavovat se“ stínů a všechno temné v nás prosvětlovat?

***

Odpočinek a oběd „co sámoška dala“ ve stínu kolínských lip netrval dlouho – už jsem se těšila na Kutnou Horu, kde jsem krátký čas žila a pracovala. Ale to nejkrásnější, s čím mám toto místo spojené, není chrám Svaté Barbory ani jiná ze skvostných památek tohoto města, ale narození mých synů – bez několika dnů do roka po sobě. Už to bude téměř 30 let, páni!

Vyrazila jsem tedy na známá místa, za vzpomínkami roků minulých.

***

Situace se zavřenou hospodou se opakovala i v Hlízově. Sesunula jsem se značně vyčerpaná kousek vedle ní na trávník pod břízami, zula boty a najednou se mi strašně nechtělo být o samotě, alespoň na pár hodin. Tak komu zavolat SOS? Oživila jsem svůj vypnutý mobil a domluvila si rande s přítelem na magickém vrchu Kaňku.

Posledních 2,5 km, ale zato do pořádného kopce bylo kupodivu snesitelných. Stokrát radši vyšlapu kopec v lese nežli asfalt po rovině!!! (No jo, ale jak dlouho ještě…)

A zase ta relativita:

*unavená poutnice – pěšky, s batohem, ve vedru, do kopce – 2,5 km asi 45 minut

*řidič automobilu – okolo 100 km - na místo srazu přijel asi 5 minut poté, co jsem na terase výletní restaurace u rozhledny do sebe nalila půl litru kofoly a půl litru vody.

Zajímavé bylo, jak se změnily mé chutě. Najednou se daleko víc ozývala chuť na maso a mnohem méně na cukry. TATARÁK byla má jasná volba.

***

Do kempu pod malínským mostem jsem se ráda nechala odvézt, naťapaných 20 km s puchýři mi opravdu stačilo. Postavili jsme stan, dopřála jsem si luxus teplé sprchy, hodila se do gala a vyrazili jsme do víru večerní Kutné Hory. A že se tam toho dělo hodně – u Barbory se chystalo každoroční Kutnohorské Stříbření. Byl pátek – trhovci i vystupující se sjížděli a část areálu okolo chrámu už byla zavřená.

 

Mým nožkám se už ale víc ani trochu nechtělo šlapat.

Citronáda, kávička, posezení pod stromy, příjemná společnost - hodně, hodně radosti mi toto setkání přineslo!

A potom jsem odevzdala „prošlou“ mapu spolu se zcela zbytečnou anglickou knihou, poděkovala za nádherný večer, udělala pápá, zalezla do spacáku, nacpala špunty do uší a pak už jen dobrou noc…

 

                                                                                                                

 

 

RSS
Santiago de Volary
Letní hladina rybníka u Týnce nad Labem
Letní hladina rybníka u Týnce nad Labem
 
Detail obrázku
Když sněží jasmínové květy...
Když sněží jasmínové květy...
 
Detail obrázku
Týnec nad Labem
Týnec nad Labem
 
Detail obrázku
Požehnání na cestu...
Požehnání na cestu...
 
Detail obrázku
Andělé jsou s námi...
Andělé jsou s námi...
 
Detail obrázku
Dřevěná zvonice v Záboří nad Labem
Dřevěná zvonice v Záboří nad Labem
 
Detail obrázku
Kostelík v Záboří nad Labem
Kostelík v Záboří nad Labem
 
Detail obrázku
Dílo mistrů cechu kamenického
Dílo mistrů cechu kamenického
 
Detail obrázku
Kamenná krajka...
Kamenná krajka...
 
Detail obrázku
Jak nahoře, tak dole... konečně u Labe!
Jak nahoře, tak dole... konečně u Labe!
 
Detail obrázku
Na Labi
Na Labi
 
Detail obrázku
Kudy kudy cestička?
Kudy kudy cestička?
 
Detail obrázku
Když si hrají dospěláci
Když si hrají dospěláci
 
Detail obrázku
Magický a poddolovaný vrch Kaňk
Magický a poddolovaný vrch Kaňk
 
Detail obrázku
Chrám Svaté Barbory, Kutná Hora
Chrám Svaté Barbory, Kutná Hora
 
Detail obrázku
Barbora je nesmírně fotogenická dáma...
Barbora je nesmírně fotogenická dáma...
 
Detail obrázku
Kutnohorský soumrak
Kutnohorský soumrak
 
Detail obrázku
Osvícená...
Osvícená...
 
Detail obrázku
 
 
Powered by Phoca Gallery

 

Copyright © 2017  Marcela Krčálová - Průvodce osobním rozvojem

 

Kompletní tvorba webových stránek Náchod - Webovky pro Vás - Sylvie Novotná